Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

Starověká a středověká literatura

Info - Tisknout - Poslat(@) - Stáhnout - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

Kdo bude vítěz letos?  NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
 Nejlepší: Tablo - Školní časopis na webu - Školní webové stránky - Třídní stránky - Profesorské stránky


a) Tabulky, papyry, svitky… - literatura Asie a Egypta ve starověku a středověku

Starověk: 3000 př. n. l. – 476 n. l. (vznik prvních států + písma)

Mezopotámie – Báseň o stvoření Sumeři – vynález klínového písma
Epos o Gilgamešovi 2000 př. n. l.

Egypt – povídka o Sinuhetovi 2000 př. n. l.
chvalozpěvy na Nil a boha Re egyptské hieroglyfy, později i písmo hieratické
Kniha Mrtvých - oslava života faraonů

Hebrejci – Šalamoun: Píseň Písní hebrejština a aramejština (řeč Ježíše Krista), svitky 200 př. n. l. – 70 n. l.
Bible (Písmo svaté) písmo – abeceda
Starý zákon během 1. tisíciletí př. n. l.
Nový zákon během 2. pol. 1. stol. n. l.

Čína – Konfucius: Hovory kaligrafie
Kniha Písní 12. – 7. stol. př. n. l.
Lao-c´, Čuang-c´

Chetitská říše chetitské písmo hieroglyfické

Indie – védy písmo – různé podle jazyků
epos Mahábhárata 4. stol. př. n. l. – 4. stol. n. l.
epos Rámájana 3. – 2. stol. př. n. l.
román Manimékalai

Féničané písmo s 22 znaky – od 1200 př. n. l.

Persie – Avesta písmo- klínopisné, později aramejského původu, arabského a avestské
od 550 př. n. l.

Středověk: 476 – 1492 n. l.

Persie – Firdausí: Kniha králů asi 1025
Nizámí: Sedm obrazů konec 12. stol.

Arábie – Korán 7. stol., od konce 5. st. do konce 15. st. literatura církevní (v Asii)
Tisíc a jedna noc 9. – 16. stol.

Indie – Kálidása: Šakuntala asi 5. stol.
Oblak poslem lásky

Čína – Li Po, Tu Fu 8. stol.
Zpěvy staré Číny 11. – 17. stol.
Cchao Süe-čchin: Sen v červeném domě 1791

Japonsko – Kúkai písmo – katakana a hiragana
Mnich Dógen (zen-budhismus)
sbírka Manjóšú
básník Mnich Gjóson
Murasaki Šikibu: Příběh o princi Gendžim
Sei Šónagon: Sešity pod polštář 10. stol.

Starověká literatura
1) Mezopotámie
Epos o Gilgamešovi (asi 2000 př. n. l.) – původně Sumerský epos, později upraven Asyřany, nejstarší epos světové literatury.
- největší část nalezena v Ašurbanipalově knihovně v Ninive v 7. st., byl psán klínovým písmem na 12 hliněných tabulek.
- 1. část: Gilgameš, polomytický sumerský vládce města Uruku, 1/3 člověk 2/3 bůh, je krutým vládcem, nechá vystavět hradby – zaměstná moc mužů, ženy se bouří – chtějí pomoc bohů, Aruru bohyně stvořitelka vytvoří tvora Enkidua, silný – řádí v lesích, lovci si stěžují u G, G pošle Šamichatu – 6 dní spolu mluví, poličtí ho, v Uruku souboj E a G – pat, stanou se přátelé, společně zabijí Chumbabu – zlou, do G se zamiluje Ištar bohyně lásky, G ji odmítne, I se naštve a pošle nebezkého býka, aby zabil G, E s G býka zabijí vyrvou mu srdce, E hodí po I stehno, I se urazí a žaluje bohům – ti rozhodnou: ať zemře, kdo není božského původu! 2. část: E umírá, zoufalí G putuje do podsvětí, vyvolá obraz E, ten se po chvíli musí vrátit, G chce najít nesmrtelnost u Utanapištima – prapředek(nesmr.), bohové G říkají, že nesmr. nenajde, Liduri šenkýřka bohů – nemůže vymluvit, nakonec ho pošle přes moře s proudem vod smrti, aby se dostal za U, U radí, aby 6 dní a 7 nocí nespal, to se mu nepodaří, U-ova žena prosí o dar G-ovi, U mu poví o rostlině nesmr., když ji G získá sežere mu ji had, G se vrací do Uruku, kde mu dojde, že se stane nesmr. v paměti lidí činy, které vykonal (hradby, Chumbaba).
- spojitost s biblí: Utanapištim je ten, který jako jediný přežil obří potopu, která všechny zahubila.

2) Egypt
- slovesná díla se zachovala na papyrech a stěnách chrámů, soubory životních moudrostí a norem - tzv. naučení.V Egyptě vzniká jako první na světě i milostná poezie. Je plná něhy, okouzlení a symboliky. Anály, král. novely, písně harfeníků…
Povídka o Sinuketovi (asi 2000 př. n. l.) – první významný dobrodružný „román“
- Sinuhet, rádce a královský úředník krále Snarreta, vyslechne zprávu o násilné smrti Amenepha, z obav se rozhodne utéct do Asie – nevrátí se ani k vojku, čehož později lituje, ale touha po milované zemi ho přiměje k návratu, je bohatý a má dobré postavení – na stáří a smrt se chce vrátit zpět do vlasti.

3) Hebrejci
Starý zákon (vznikl v průběhu 1. tisíciletí př. n. l.) – most mezi orientální a evropskou literaturou
- původní hebrejské náboženské texty tvoří „Pět knih Mojžíšových“ (PENTATEUCH – 1.Genesis, 2.Exodus)
- první kniha (Genesis) vypráví o stvoření prvních lidí Adama a Evy – vyhnání z ráje, jejich syn Kain zabije v závisti bratra Ábela – první zločin , zločiny – Hospodin vyhladí lidstvo potopou, zachránil se Noe, Babylonská věž – zmatením jazyků, Abrahám by zabil syna Izáka – vyvolení židé, Josef prodán do otroctví – věští sny – místokrál, Mojžíš vyvede Židy z Egypta – Desatero, David a Goliáš – velká pozornost je věnována činnosti proroků, kteří předpovídají příchod mesiáše (vykupitele), který nastolí spravedlnost – zvláštní oddíl „Proroci“ (Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel + 12 proroků a sv. Pavel)
- na „Pět knih Mojžíšových“ navazují „Knihy historické“ : „Knihy soudců a Knihy královské,“ které líčí život a dějiny židovského národa za vlády prvních králů Saula, Davida a Šalamouna.
- nejmladší je soubor „Svatých spisů“ (Žalmy, Píseň písní, knihu Jóbovu, Danielovu, pět svitků, přísloví)
Nový zákon (vznikl v 2. pol. 1. stol. n. l.) – dochovaly se pouze řecké opisy
- 4 evangelia (nejdůležitější část) – zpráva, zvěst o působení Ježíše Krista (sv. Matouš, Marek, Lukáš, Jan)
- „Skutky apoštolů“ (učedníci a pokračovatelé Ježíše) – bylo jich 12 + Jidáš – nástupcem Krista se stal sv. Petr – byl také ukřižován, ale hlavou dolů (pohřben v chrámu sv. Petra ve Vatikánu) =ñ papež
- Epištoly – dopisy apoštolů různým obcím (učili lidi správnému životu)
- Zjevení sv. Jana = Apokalypsa – tragický pád světa a další mystická zjevení

Čína
- od 12. stol. př. n. l. trvá tradice čínské lyriky. Na anonymní skladby slavného souboru
Š´-ťing (z 12.- 6. stol. př. n. l.) navazovali velcí básníci Li Po, Tu Fu, Wang Wej (7.- 9. stol. n. l.)
Kniha písní (12. – 7. stol. př. n. l.)
- obsahuje celkem 305 básní rozdělených do tří oddílů. Zachycuje dobovou atmosféru – milostné písně, básně sociálně kritické. Vyniká hloubkou citu a silou básnického obrazu. Nejcennější složkou jsou lidové písně (veřejné mínění) a panovník z nich usuzoval na smýšlení lidu a na jeho poměr k vládě.
- uspořádání sbírky bývá čínskou tradicí připisováno Konfuciovi, z čínského Mistr Kchung (551-479 př. n. l.), představiteli nejvlivnější čínské filozofie, založené především na etice prakticky zaměřené k harmonizaci společnosti. Základ těchto myšlenek je obsažen v knize Konfuciových výroků „Hovory.“

4) Indie
- ve védách (asi 1500 př. n. l. – 1000 n. l.) tehdejší Indové velebili své bohy, většinou zosobněné přírodní síly jako např. Jitřenku (Ušas), Oheň (Agni) apod. Védy, psané zvláštním veršem, vyjádřily představy nejstarších obyvatel Indie o světě a vesmíru. Jejich tvůrci se nazývali „ršiové.“
Mahábhárata (4. stol. př. n. l. – 4. stol. n. l.) – „Velké vyprávění o Bharatovcích“
- nejrozsáhlejší starověká literární památka (kolem 100 tis. dvojverší). Vypráví o boji mezi rody Kuruovců a Panduovců, mísení náboženských myšlenek, šíření formou dialogů.
- součástí skladby Mahábhárata je i Bhagavadgíta neboli Zpěv vznešeného. V této části je shrnuta filozofie bráhmanského náboženství. Vedle ryze náboženských myšlenek obsahuje dílo o množství humánních myšlenek a soudů s trvalou a všelidskou platností.
- jinou částí je Sávitrí, příběh o dceři královské vypráví o vítězství její veliké a cnostné lásky, která s úspěchem bojuje i proti bohům. Opěvuje jak se Sávitrí stala oslavou rodinného štěstí, symbolem lásky manželské a milující ženy, která jest ochotna obětovat vše pro muže milovaného. Tato píseň je zároveň oslavou bráhmanské moudrosti.
Rámájana (Putování Rámovo) (3. – 2. stol. př. n. l.)
- je rozsáhlý soubor sanskrtských mýtů, legend, lidových vyprávění a nábožensko-filozofických pojednání, zasazených do rámce staroindického hrdinského eposu.
- láska prince Jámy a manželky Síty je důkazem věrnosti, S je unesena démonem Králem na ostrov Lanku, v boji se J spojuje s Hanumanem – opičím králem, okusí zkoušku ohněm – J pochybuje, a proto S žádá matku bohyni Zemi o pomoc, ta dosvědčuje nevinu. S zemře, J se vzdává moci a odchází na onen svět, kde se oba šťastně shledají.

Persie
Avesta (7. stol. př. n. l.)
- nejznámější posvátný staroíránský sborník náboženských textů. Obsahuje modlitby, mýty, texty obsahu právnického a lyrické písně připisované zakladateli staroperského náboženství Zarathustrovi.
- Vidévdát – Zákoník, který obsahuje Mazdovy odpovědi na Zarathuštrovy dotazy.

Středověká literatura
Persie
Kniha králů (Šáh-Náme) – Firdausí (asi 1025) - národní epos o perských dějinách od nejstarších dob do 7. stol.
Sedm obrazů – Iljás Bin Júsuf Nizámí (konec 12.stol.)
- rozsáhlý rytířský epos, jehož hrdinou je šáh Bahrám Gúr. Sedm princezen vypodobněných na obrazech mu vypráví své příběhy. Jde vlastně o mravoučnou skladbu o přerodu lehkovážného muže v moudrého vladaře. (Spojují se zde prvky epické s lyrickými i se zájmem o psychologii osobnosti.)

5) Arábie
Korán (7. stol. n. l.)
- se skládá ze 114 kapitol, zvaných „sury.“ Byl zjeven Proroku Mohamedovi v období 23 let v různě dlouhých intervalech, a to zčásti v Mekce a zčásti v Medině. Je také rozdělen na 30 stejných částí, aby bylo možno jej úplně přečísti za jeden měsíc, přečte-li se každý den jedna část (tak zejména v postním měsíci ramadanu). Jiné rozdělení člení korán na sedm dílů, tzv. manasil, aby bylo možno přečíst korán za týden. V kánonu islámského písemnictví jest korán pramenem , z něhož prýští všechno islámské učení.
Tisíc a jedna noc (9. – 16. stol.)
- základem této nejpopulárnější knihy lidových vyprávění arabského středověku byla perská sbírka Hazár afsána (tisíc vyprávění). Kniha má kompozici rámcové sbírky pohádek, bajek, pověstí, legend, mravoličných historek.
- vezírova dcera Šahrazád králi Šahrijárovi vypráví po tisíc a jednu noc zajímavé příběhy, které král vždy vyslechne do konce a zapomene tak na svojí nedůvěřivost k ženám. Nepopraví Šahrazád po svatební noci jako všechny předtím, ale svůj příkaz zruší.

Indie
Šakuntalá (Ztracený prsten) – Kálidása (asi 5. stol.)
- drama Ztracený prsten je považováno za vrchol staroindického dramatu. V líbezném milostném příběhu krále Dušjanty a jeho dívky Šakuntaly sledujeme sílu lásky, která překonává i odloučení.
Oblak poslem lásky - rozsáhlá kniha, vrcholná báseň Kálidásy, o lásce k životu, poselství vyhnance domů, milované ženě.
Pančatantra (Pět ponaučení) (4. – 5. stol.) – bajky, lidské příběhy – připisováno Bidpajovi

6) Čína
Li Po – básník 8. st., buřič, autor veršů o víně, přátelství, volnosti a přírodě
Tu Fu – básník 8. st., sociální kritik, otřesné obrazy válečných hrůz, hladomoru a despotů
Rozmarné a tajuplné příběhy ze staré Číny (11. – 17. stol.)
- Čínští lidoví vypravěči vytvořili osobitý novelistický útvar z vyprávění i veršů, který dosáhl značné literární úrovně a jehož čtenářská přitažlivost daleko přesáhla okruh původních posluchačů. Na starší čínskou tradici navazuje zejména konkrétní lokalizací a datací, smyslem pro detail, humorem, tragikou i hororem. Typická je anonymita čínských vypravěčů.
- Styl a forma středověké povídky lidových vypravěčů se udržely v Číně jako norma beletristické tvorby až do nejnovější doby. V Číně se stal specifickou zvláštností zvyk proložit a zarámovat prozaický text básnickými vložkami.
Sen v červeném domě – Cchao Süe-Čchin (1791)
- Nejslavnější čínský román všech dob. Základní dějovou linii tvoří osudy Pao-jüho, mladého čínského syna bohaté rodiny Tia, a několika dívek, které s ním žily v jednom domě. Středem děje je tragický příběh nenaplněné lásky, protože tradiční čínská rodina nedovoluje mladým únik. Lyrismus s nostalgie se spojují s naprostou deziluzí a odsouzením nelidské morálky společnosti.

Japonsko
Manjóšú a Kokinšú (8. a 10. stol.)
- Poezie - stará japonská lyrika je obsažena v souborech Manjóšú (10.000 listů) z 8. století a Kokinšú (sbírka starých a nových básní z 10. století). Oblíbená je pětiveršová forma básní, zvaná „tanka“.
Sešity pod polštář – Sei Šónagon (10. stol.)
- Reprezentativní dílo zápiskového žánru „Sešity pod polštář“ vytvořila autorka Sei Šónagon během 10 let, kdy byla dvorní dámou u japonského dvora. Je to originální postřeh zevnitř na každodenní život japonské dvorské společnosti z konce 10. století. Osobní zaujetí, bystrý postřeh a ostrý jazyk paní Sei Šónagon skýtají živý obraz jednání a myšlení konkrétních lidí, v němž se neustále prolínají prvky podmíněné dobou s momenty obecně lidskými.



ã Martin Rychtalík J

b) Český jazyk v systému světových jazyků

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT